Povrchovou vodárnu s přepínáním na vodovod nebo raději ponorné čerpadlo a dopouštění jímky?
Při využití dešťové se většinou neobejdete bez záložního řešení, když delší dobu neprší a dešťové vody není dostatek. Velmi často se systém řeší náhradní dodávkou z veřejného vodovodou a to zcela automaticky - dojde dešťovka, přejde se na vodovod a po dešti zase zpět. Obecně jsou dva způsoby, jak toto "přepínání" vyřešit:
1) Použití povrchové vodárny vybavené vlastní nádržkou a trojcestným venitlem.
Voda je čerpadlem nasávána z dešťové jímky. Kdy hladina v jímce klesne, pomocí plováku nebo snímače dostane pokyn trjcestný ventil před čerpadlem a přepne se ne nasávání z vlastní nádržky, která je připojená na vodovod a pravidelně se dopouští.
- + Dopouští se vždy jen minimální objem do nádržky
- - Povrchové čerpadla = větší hlučnost
- - Limitovaná spotřeba vody díky omezené rychlosti dopouštění z řadu. Systém se tak nehodí např. pro zavlažování
- - Z důvodu složitějšího sacího řadu velké nároky na precizní realizaci potrubí a dokonalou těsnost
2) Ponorná vodárna v jímce s dopouštěním pitné vody přímo do jímky
Vodárna je přímo v jímce s dešťovou vodou a v případě nedostatku deště se jímka přímo dopouští na stanovenou uroveň ptinou vodou z řadu
- - Teoreticky větší plýtvání pitnou vodou, protože se zpravidla dopouští větší objem (řádově stovky litrů)
- - Nutnost přivedení pitné vody k jímce
- + Ponorné čerpadlo = zcela tichý provoz
- + Bez omezení pro zahradní závlahu. Lze určit libovolně velký objem dopouštěné pitné vody tak, aby závlaha měly vždy dostečnou rezervu
- + Odpadá sací potrubí, tím pádem je snadnější inslatace
Z výše uvedeného vyplývá, že systém s ponorným čerpadlem a dopouštěním nádrže má více výhod a proto jej při návrzích preferujeme. I praxe ukázala, že se jedná o dobré a spolehlivé řešení.
